Základní plaveckou výukou dítě prochází v období mladšího školního věku mezi osmým a desátým rokem života , kdy mluvíme o tzv. zlatém věku motoriky. Plavecká výuka v plavecké škole probíhá ve dvou po sobě následujících ročnících. A to 1krát týdně ve dvouhodinových lekcích, tj. 2krát 45 minut. Celkem žáci absolvují 20 výukových lekcí v jednom ročníku.Testováním jsou rozděleni podle výkonnosti a osvojených dovedností do dvou až pěti skupinek po 8–15 ti žácích. V průběhu plaveckého výcviku žáci přestupují do výkonnostně nižších nebo vyšších skupin dle vlastní snahy a naučených dovedností. Neplavci mají k dispozici malý výukový bazén o rozměrech 6 x 9 m a hloubce od 7 cm do 80 cm. Větší část výuky však probíhá ve velkém bazénu o rozměrech 25 x 8 m a hloubce 1,20 m do 1,60 m Každá skupinka má vymezený prostor, ve kterém výuka probíhá plavci 1,60 m a neplavci 1,20 m.

   Prvními plaveckými způsoby, se kterými se žáci seznamují, jsou kraul a znak. To proto, že pohyby těchto plaveckých způsobů jsou velmi podobné a z hlediska vývoje motoriky dětí v tomto věku nejlépe akceptovatelné. Prsa jsou zařazena do plaveckého výcviku až ve druhém roce výuky, kdy je možné využít je k záchrannému a brannému plavání. Nezastupitelnou roli ve výuce má hra.Je nositelem motivace, ale též odreagováním a odpočinkem. Žáci využívají nadlehčující pomůcky, posilovací kolečka, puky, zvířátka a písmenka k lovení a míče pro zpestření a obměnu prvkového plavání. Při výuce se postupuje podle didaktických řad. Využívá se metody synteticko–analytické. Postupuje se nejprve od nácviku pohybů dolními končetinami přes nácvik paží k souhře celého plaveckého stylu.

   Cílem základní plavecké výuky je naučit žáky komplexním plaveckým dovednostem. Po jejich absolvování by měl žák být schopen uplavat jedním plaveckým způsobem 10–25 m , potopit hlavu s výdrží, orientovat se bezpečně nad i pod hladinou, provádět nádech nad hladinou ústy a úplný pozvolný výdech pod hladinou ústy i nosem, skočit ze startovního bloku do vody bez pomoci vyplavat nad hladinu, vznášet se v poloze na prsou i na znak, splývat, vylovit předmět z hloubky.

   Pro žáky,kteří již absolvovali přípravnou plaveckou etapu v MŠ , ve které si osvojili dílčí plavecké dovednosti je většinou další vzdělávání snadné a radostné. Pohybují se ve známém prostředí, bez problémů zvládají vstup do vody, nebojí se potápět a skákat. Umějí zadržet dech a cákání přijímají jako něco samozřejmého. Vztlak a odpor vody je nepřekvapuje, umějí ho využít ke vznášení. Naopak děti, které neprošly přípravnou etapou plaveckého výcviku,jsou vystaveny obtížnému úkolu vyrovnat se s neznámým prostředím, fyzikálními vlastnostmi vody a výuka tak musí probíhat pomaleji.

                                                                                                                                                                                            Mgr.Renata Procházková